Publikováno

Nick Cave & the Bad Seeds

Praha, 26.10.2017 20:15-22:45, O2 Aréna

Ve čtvrtek večer koncertoval v téměř vyprodané  Pražské O2 Aréně Nick Cave & the Bad Seeds. Kdo má Cavea & Bad Seeds rád a nebyl tam, vážně udělal chybu. Každý koncert Cavea (Bad Seeds, Grinderman), který jsem viděl byl super a vždy to bylo lepší a lepší, ale tento překonal veškeré očekávání. Vynikající bylo vše (choreografie, scéna, setlist a také zvuk v O2 Aréně).

Moc jsem si neuměl představit, jak poslední album Skeleton Tree předvede živě. No a vyrazil mi dech.

Recenze si můžete přečíst například v Aktuálně.cz, ČT 24, iREPORT a mnoha dalších médiích.

Rozhodně to byl pro mne koncert roku. Minimálně.

Setlist

  • Three Seasons In Wyoming (2017 – soundtrack k filmu Wind River, Cave / Ellis)
  • Anthrocene (2016 – Skeleton Tree)
  • Jesus Alone (2016 – Skeleton Tree)
  • Magneto (2016 – Skeleton Tree)
  • Higgs Boson Blues (2013 – Push The Sky Away)
  • From Her to Eternity (1984 – From Her to Eternity)
  • Tupelo (1985 – The Firstborn is Dead)
  • Jubilee Street (2013 – Push The Sky Away)
  • The Ship Song (1990 – The Good Son)
  • Into My Arms (1997 – The Boatman’s Call)
  • Girl in Amber (2016 – Skeleton Tree)
  • I Need You (2016 – Skeleton Tree)
  • Red Right Hand (1994 – Let Love In)
  • The Mercy Seat (1988 – Tender Prey)
  • Distant Sky (2016 – Skeleton Tree)
  • Skeleton Tree (2016 – Skeleton Tree)

Přídavky

  • The Weeping Song (1990 – The Good Son)
  • Stagger Lee (1996 – Murder Ballads)
  • Push The Sky Away (2013 – Push The Sky Away)
Publikováno

Dagmar Pecková v Klášterních zahradách

V pondělní podvečer se konala v Klášterních zahradách druhá akce prvního ročníku hudebního festivalu ZLATÁ PECKA CHRUDIM – koncert operní pěvkyně Dagmar Peckové.

Koncert začal vtipnou vložkou při vlahé řeči hlavního sponzora festivalu se simultánním překladem pana starosty. Lze se jen domnívat, že pro příští rok si festival (respektive pan starosta) bude muset hledat nového hlavního sponzora.

Program koncertu, jak již jeho název Highlights Carmen napovídal, vyplnily árie a další kousky z této opery Georga  Bizeta. Trochu zklamání, že Pecková nepřivezla do Chrudimi Carmen celou, ale jen její výcuc u mne bylo, ale vzhledem k faktu, že to byl open air koncert se to dalo pochopit. A nakonec se ukázalo, že to tak bylo lepší.

Teď odbočím. Rád poslouchám (nejen) klasickou hudbu, operu obvzlášť. Vždy se snažím poslouchat velmi pozorně a tak mi docela vadí všelijaké pazvuky, které zjevně do produkce nepatří. Z tohoto pohledu je venkovní provedení, zvlášť klasické hudby problematické. Tedy alespoň pokud se na dobu koncertu nezakáže jízda motorovými vozidly po městě, v okolí 30 kilometrů nevyhlásí bezletová zóna a blízké okolí konání koncertu se důkladně nevyčistí insekticidem. Pokud se nic z toho neudělá, můžete se vedle Habanery zaposlouchat i do úporné snahy pilota dostat se s čmelákem výš a dál, do snahy motorkáře přesvědčit daleké okolí, že tu je se svou mašinou taky a také do snahy místnich sarančat přesvědčit posluchače (Habanery), že to jde i bez elektriky ….

A tím jsem se oklikou dostal k největší slabině koncertu. Zvuk z pódia byl přenášen zvukovou aparaturou a to byl dle mého názoru docela průšvih.  Zvlášt orchestr zněl hodně ploše a jednotlivé nástroje splývaly. Orchestr zněl jako z playbacku a bylo to škoda. Druhá půlka byla o fous lepší, ale jen o fous. U pěvců to bylo lepší, ale zvukař jim rozhodně nepomáhal.

Vlastní výkony pěvců mohu hodnotit jen čistě po emocionální stráce. Velmi mne zaujal Svatopluk Sem v roli Escamilia a samozřejmě Dagmar Pecková v roli, jak jinak, Carmen.

Celkově se ale, přes výtky uvedené výše, koncert poměrně vydařil. Bohužel se ale nedostavil wow efekt, kdy po odeznělé árii (nebo lépe po koncertu) jen tak sedíte na prdeli, rozechvělá duše a chvíli to trvá než jste schopni reagovat. A pak,  když po takovém zážitku jedete domů pořád slyšíte tu nádheru a někdy to přetrvá  i do dalšího dne. Až tak se koncert Dagmer Peckové v Klášterních zahradách nevyvedl.

Publikováno

Josef Koudelka v Berlíně

Josef Koudelka C|O Berlin

Pokud se do 10. září 2017 dostanete do Berlína & máte rádi zajímavé fotografie, stavte se v C|O Berlin / Amerika Haus, kde právě probíhá výstava fotografií Josefa Koudelky Invasion / Exiles / Wall.

K vidění jsou zde, v části Invasion, fotografie z invaze vojsk Varšavské smouvy do Československa (Praha, Václavské náměstí, 22.8.1968).

Koudelkovy fotografie v části Exiles, byly většinou pořízeny po jeho emigraci z Československa (1970 – 1988). Byly nafoceny na cestách po Evropě (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Irsko,…) a zachycují krajinu, lidi, jejich tradice a obřady.

Poslední část expozice, nazvaná Wall obsahuje Koudelkovy fotografie z Izraele a Palestinských území z let 2008-2012 a zachycuje Izraelské osady a 700 km dlouhou a 9 m vysokou zeď mezi Izraelem a Západním břehem.

Koudelkovy černobílé fotografie jsou velmi lidské a velmi emotivní. Každá z nich vypráví silný příběh, nenechte si jej ujít!

 

 

Publikováno

Colours of Ostrava !!!

Tohleto sem samozřejmě patří, protože i Ostravě, jakožto odlehlé a trochu zapomenuté periferii Chrudimi, bychom se měli občas pověnovat.

LP (Laura Pergolizzi) –  to je přesně ten typ, který se musí vidět a slyšet na živo. Před koncertem jsem si dal nějakou tu přípravu trochu jsem si to naposlouchal, říkal jsem so OK. Koncert je o něčem jiným. Zajímavej hlas, zpěv super, zdá se mi že má celkem velký rozsahy, do toho píská, neskutečně živá, zkrátka živel.

Opak byla Norah Jones, kterou jsem měl naposlouchanou, velmi jsem se na to těšil, ale na živo to byla trochu nuda. Určitě nic nepokazila, výkon byl skvělý. Zkrátka stydlivá introvertka na pódiu. Občas se podívala do publika, skoro se mi zdálo, že se bojí. Mohla by být dobrá v menším klubu, ale to je vzhledem k její slávě se mi to nezdá reálné. Reprodukovaně z pohodlí domova stačí.

Super byl Midnight Oil, Petter Garret umí nadchnout, bez ohledu na to jakým stylem tancuje (doporučuji nějaké video na webu). Chvílemi jsem o něj měl strach 🙂. Pro mě to je do budoucna motivace co se týče angličtiny, protože ty texty od nich by bylo dobré chytit celé.
Překvapení pro mě byl Donny McCaslin. Nevěděl jsem kdo to je, nicméně známá mi vysvětlila, že to je jazzman, saxofonista, který natočil s Bowiem poslední album Blackstar. Zahrál vlastní tvorbu, nicméně přidal i svoji verzi Lazaruse. Ještě teď mi běhá mráz po zádech (dojetím roztřesená ukázka zde).
Colours, to není jen hudba ale i diskuze (oni tam tomu Ostraváci říkají Melting Pot). Zajímavý byl názor na Rusko a na Putina od Arkady Ostrovsky, původem rusa, editora z The Economist. Jeho názory jsou třeba zde.